NAPSALI O NÁS

KDYŽ SE ZAKLÁDALA MĚSTA - OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO II.

...Hraje se na truhle překrásnými řezbovanými loutkami typu "manekýn", vysokými asi 60 cm. Vančurův krásný jazyk zůstává. Příběh od začátku upoutá a témata v něm obsažená jsou od začátku předávána s přesným akcentováním... Až budu učit Vančuru, kromě Menzelova "Rozmarného léta" nabídnu studentům možnost podívat se na "Obrazy". Až budu učit Přemyslovce, první koho si pozvu na pomoc bude Luděk Richter.

Nenajdu nikde poutavěji podané vstupní informace o vznikajícím českém státě. Kromě toho je Luděk Richter pro mě už mnoho let příkladem člověka, který miluje svou práci. Loutkám i představení odevzdává svou lásku i energii a na všem je to znát. Takových příkladů pro studenty nikdy není dost. (Jitka Fojtíková)

KRONIKA - OBRAZY Z DĚJIN NÁRODA ČESKÉHO I.

Celé představení se odehrává na víku dřevěné truhly a v jejím bezprostředním okolí. Postavy naší dávné historie - umně řezbované totémové loutky, které si vyrobil režisér a protagonista sám s dovedností, za kterou by se nemusel stydět leckterý profesionální scénograf, se noří ze tmy věků, aby sehrály svůj příběh, ovlivnily v dobrém či zlém chod světa a zmizely pod otočným víkem jako v propadlu dějin, tvoříce tím prostor pro nastupující generaci, která snad bude lepší, mravnější, odpovědnější.

Představení působí vyrovnaným dojmem, oscilujíce přitom mezi jarmareční zábavou, středověkou moralitou a novodobým zamyšlením nad smyslem (nejen našich) dějin. Herectví hlavního a jediného protagonisty se pohybuje od epického vyprávění až po dryáčnické jarmareční komediantství. Mezi jednoznačné klady inscenace patří výtvarné zpracování scény i loutek. Převážně přírodní materiály, citlivé používání barev i maximální využití divadelních možností, které nabízí ústřední objekt - truhla, to vše pomáhá vytvářet sugestivní atmosféru představení. (Pavel Štourač)

MŮJ MEDVĚD FLÓRA

V podtitulu inscenace...stojí: "pohrávání si s knížkou Daisy Mrázkové pro všechny, kdo si rádi čtou, představují, vymýšlejí a mají chuť hrát si." Těžko bychom vymysleli trefnější charakteristiku tohoto představení-nepředstavení... Není to dramatizace v pravém smyslu toho slova... Knížka je tu spíš hlavním hrdinou příjemného pořadu, kterému je nejlépe v herně mateřské školy, ve třídě nebo třeba i někde na trávě v parku. (Jaroslav Provazník)

V úterý 23. 4. do školy přijeli herci z Prahy, aby nám zahráli divadlo. Přivezli sebou loutku medvěda Flóry a protože se mi moc líbil, popíšu vám ho. Je to malý medvídek, který má hnědý plyšový kožíšek. Oči jsou černé jako uhlíky. Nosík má celkem velký a uši? Ty mu plandaly u hlavy. Nosil růžové šaty a červenobílý čepeček. Moc mu to slušelo. (Simona Dvořáková, IV.A ZŠ Vodňanská, Prachatice)

Ó, PLODY ŽIVOTA, PODZIME RADOSTNÝ, ZATRACENÝ POSVÍCENÍ

...V prvním obraze jsme uvedeni do cirkusu slovy. "Naši herci dřevění - ti ze dřeva i ti živí - jistě se vám nezprotiví." Věru, je nač se dívat: ...muž-střela proletí vzduchem, cykloartista předvádí své umění, šplhoun dosud nevídaný vyjede po provazech vzhůru, Herkules je zcela zaujat přípravou na zvedání činky. Poté následuje veselý výstup nazvaný Kocourkovské právo, hříčka hraná čtyřmi maňásky s výraznou tváří...

Dalším povedeným kouskem je rakvičkárna Zločin a trest. Ne, nebudu vám tu vyprávět všechno, oč jste přišli... Určitě se ale půjdu podívat, až se "Plody života" budou hrát někde venku v zahradě, kam jsou určeny a pokud možno po sklizni - ale to není podmínka. Vám čtenářům to vřele doporučuji také. Vím, že se můžeme těšit na výborné herecké i loutkoherecké výkony, nápadité gagy s maňásky i bez nich, zajímavé výtvarné řešení loutek a účelné výtvarné řešení scény, nápadité kostýmy a hlavně spoustu legrace.

Závěrem si nemohu odpustit jednu "kritickou" poznámku, kterou jsem nesmlčela ani protagonistům po představení. To, co jinde dělá mnohohlavý tým spolupracovníků, společnost Kejklíř zvládá ve dvou: vyřezává loutky, staví scénu, šije kostýmy pro malé i velké herce, píše scénář a příkladně ho realizuje... Nemáte tak trochu pocit, že těm ostatním "kazíte normy". Tak dřít na inscenaci by slušelo i jiným renomovaným souborům. Vy byste naopak měli uvažovat jestli nepřiberete eléva. Pokud se rozhodnete, hlásím se, protože nikde jinde se poctivému loutkářskému řemeslu už nenaučím. Díky vám oběma. (Jitka Fojtíková)

SNĚHOVÁ KRÁLOVNA

Pozvali jsme si do naší školy soubor Kejklíř. Jsem už zvyklá na kvalitní a neotřelý výkon této herecké dvojice. Několikrát jsem zhlédla Tři zlaté vlasy děda Vševěda, znám moc dobře K  čemu jsou mosty přes řeku. Tentokrát soubor ve dvou lidech zahrál klasickou pohádkou Sněhová královna. Děti, jichž bylo zhruba pětaosmdesát, byly po celou dobu představení soustředěné a pozorné a následná reflexe potvrdila, jak moc je výkony herců ovlivnily. Obdivně jsem sledovala, jak jeden scénografický nápad stíhal další, loutky vyřezané samotným hercem Luďkem Richterem byly v kvalitě mistrovské a kouzlo jejich působení bylo právě v jedinečnosti, kterou oplývaly. Charakter loutky se umně snoubil s jejím výrazem ve tváři, takže jste jen při troše fantazie měli dojem, že loutka opravdu mluví. Přiznám, že z dětství si nesu břímě neoblíbenosti Andersenovy pohádky o zlé královně, která ranila střípkem ledu Káje. Tehdy jsem viděla kreslenou pohádku v kině a půl roku jsem se budila hrůzou. Ale tato inscenace mě k pohádce vrátila zpět. Tak hodně nápadů a zase někdy na shledanou, Kejklíři. (Hana Dřízhalová)

TŘI ZLATÉ VLASY DĚDA VŠEVĚDA

V jak malých poměrech se dá dělat veliké umění nám předvedl Kejklíř svou pohádkou Tři zlaté vlasy děda Vševěda. Klasické divadélko domácích rozměrů se díky scénografii Karla Vostárka proměnilo na magické kukátko, umocňující dojem z decentně provokativní režie důvěrně známého textu. Pane Erbene, že neřeknete ne? (Jiří Čtrnáctý)

"Rodinná" loutková scéna, hezké marionety, dva herci a loutkoherci, to všechno čeká na diváka, který přichází na Erbenovu pohádku. Poznáváme brzy, že pohádka si zachovává Erbenův jazyk i téměř doslovné znění, Nikoli však na úkor komunikace s divákem. Je velmi kultivovaná, přitom však živá a současná. Nejen děti, ale i dospělí se dobře baví tím, co všechno může malá marioneta, co a jak sdělí a samozřejmě i krásným příběhem pohádky.

Humor, nadhled, výborné vedení loutek, jasné sdělení tématu, hezké písničky, výborné herecké výkony, to si mohou při představení diváci užít do sytosti. Ostatně to nejlépe zjistí ten, kdo přijde na pohádku se svými ratolestmi do divadla. (Jitka Fojtíková)